Výroba skla má v naší zemi dlouholetou tradici. Začalo se u nás vyrábět už někdy v 11. století, opravdový rozmach však nastal v 17. století za císaře Rudolfa II. Ten miloval umění a na svůj dvůr zval pravé mistry v oboru. Čechy se za jeho vlády staly střediskem sklářských umělců, pracovali zejména na Českomoravské vrchovině a na Jihlavsku. Důvodem bylo to, že zdejší hluboké bukové lesy poskytovaly dostatek paliva pro sklářské pece. Později se v nich začalo topit také uhlím, a hutě se stavěly v okolí uhelných pánví. Bukové dřevo se ale nadále hojně využívalo, už ne jen na topení, ale také na výrobu forem na foukané sklo. V 18. století se začalo vyrábět i hutní sklo, které se brousilo a vznikaly na něm krásné jemné vzory. Stalo se vyhledávaným artiklem na celém světě, protože neobsahovalo žádné barevné příměsi, bylo lesklé a svou kvalitou se vyrovnalo sklu benátskému. Rozvíjela se i výroba tabulového skla a skleněných šperků a umělých perel.
Historické postupy výroby skla mají mnoho příznivců, požadavky na jeho výrobu jsou však dnes úplně jiné. Do sklářského kmene se přidávají různé přísady, které sklu dodávají potřebné vlastnosti. Žádané nejsou totiž jen skleněné výrobky na denní použití, ale rozvíjí se výroba speciálních skel. Například z křemenného skla se vyrábějí halogenové žárovky, zářivky a fluorescenční mikroskopy. Toto sklo má velmi nízký koeficient pružnosti, takže se při velkých teplotních rozdílech neláme. Křišťálové neboli draselnovápenaté sklo se používá na výrobu chemického a stolního skla, je lesklé, stálé a tvrdé. Z olovnatého skla se vyrábí optika pro jeho vysoký index lomu, borokřemičité a boritokřemičité sklo zase najdete v laboratořích a ve farmaceutickém průmyslu, protože je odolné vůči změnám teploty a působení chemikálií. Zkumavky se vyrábějí také z draselného skla, které se taví při teplotách 700 – 800º C.
Dalším výrobkem ze skla jsou zrcadla. Milují je malé i velké parádnice, daleko důležitější využití má v dopravních prostředcích, zdravotnictví, optických zařízeních, osvětlovacích tělesech a v měřících přístrojích. Současná zrcadla jsou tvořená tenkou vrstvou hliníku nanesenou na zadní stěnu skleněné tabule.